Na lepší časy

V neděli jsem se poprvé od svého příjezdu potkala s prací. A ne jen tak ledajakou. Odklízela jsem sníh.
Příjemné nedělní ráno narušil můj spolubydlící slovy: "Chceš práci?" Nadšeně jsem kývla absolutně netušíc, do čeho jdu. Po telefonické domluvě s mým novým šéfem a dalších šedesáti minutách jsem dorazila na místo. Po dvaceti minutách přešlapování před budovou konečně dorazil Aaron, majitel firmy, která přes zimu odklízí sníh, přes léto pečuje o trávníky. Představil mi Evana, kterého jsem měla doprovázet, vyfasovala ušmudlanou reflexní vestičku, brýle a jelo se. Konkrétně starým obrovským pick-upem RAM 3500 z roku nebreč, kterému nešly dovřít dveře spolujezdce (paráda...) a dalším třímetrovým vozíkem s vybavením. Evan, jako čerstvý majitel řidičáku, měl jistě radost.
Dorazili jsme na první místo a já dostala velmi stručné školení na "backpack blower". To backpack zřejmě vynechal, protože jsem si ho nejprve snažila dát na prsa. S úsměvem mi naznačil, že patří na záda, a pak už mě nechal bojovat samotnou. Takový stroj však může člověku neškolenému, to jest já, způsobovat mnohá překvapení. Tak například se rychle naučíte, pod jakým úhlem rozhodně nesmíte foukat, jinak vám všechen sníh skončí na obličeji (hmm, proto ty brýle). Taky si musíte dávat pozor, aby vám stroj "nechcípl", jinak už by se taky nemusel znovu nahodit (zvlášť ve velké zimě). Což jde ale velmi snadno, a tak mi Evan s lehkým povzdechem musel znovu ukázat, jak ten čertův stroj zase nastartovat. Tentokrát jsem dávala větší pozor a v duchu děkovala své milované Kawasaki, která měla ještě sytič, že mi pomohla lépe pochopit, o co tý mašině vlastně jde. Po chvíli zápasení, kdy mi málem odletěla a hned nato chtěla odfouknout i mě, jsem to ďáblovo plémě zkrotila a naučila se ho ovládat. Během dne jsem se pod Evanovým dohledem a jeho občasnými povzdechy také naučila, jak stroj sundat a zase zaháknout zpátky na vozík (jemu se to řekne, když váží asi sto kilo). Po dalších šesti hodinách práce, která nám trvala díky mé maličkosti dvakrát tak dlouho, čertův stroj začal stejně stávkovat a i přesto, že jsem si málem vykloubila rameno, se mi ho už nepodařilo nastartovat. Evan, který ten den navíc naboural vozíkem cizí auto (jako otvírákem na konzervy udělal doslova díru do kapoty), jen zakroutil hlavou a mlčky odešel ventilovat svůj vztek (nebo zoufalství?) někam daleko ode mě.