Duchové a duchařské příběhy na Islandu

Dnes jsme měli jeden z volitelných předmětů, který se jmenoval Ghost and Ghost Stories. Islanďané o sobě tvrdí, že věří v duchy a tvrdí to rádi a otevřeně. Duchařské historky jsou běžnou součástí života, lidé si je mezi sebou vyměňují a nikdo se na druhého nekouká posměšně. Duchy mají dokonce rozdělené na několik druhů, např. na ty, co se vrací, protože mají na světě ještě nějaké nevyřízené účty, jiní, které vyvolávají čarodějové ("wizzards"), mořské příšery apod. Slečna, která hodinu vedla, nám pouštěla také jednu písničku:

Zpívá jí holčička, kterou odložila její maminka (mají pro to dokonce i název, který jsem samozřejmě zapomněla, do angličtiny to přeložila jako "carried-out"). Jedna žena kdysi otěhotněla s ženatým mužem, a protože dříve tu ženy byly upalovány, pokud neuvedly jméno otce, musela děťátko odložit. Jednoho dne, kdy měla být ve vesnici tancovačka, si žena stěžovala, že nemá žádné šaty, ve kterých by mohla jít tancovat. V noci pak slyšela dětský hlásek, kterak zpívá o ní, o své drahé mamince, že si nemá dělat starosti a že jí půjčí svou zavinovačku, aby měla co na sebe....
Islanďané také běžně věří i na elfy, trpaslíky a troly. Když přijedete do Ísafjorduru, je přímo nad městem velké sedlo, kterému říkají Trolí. Vytvořilo se tak, že tudy kdysi šel trol a protože byl unavený, sednul si na kopec. Tam, kam si sednul, se vytvořilo velké sedlo, a tam, kam položil nohy, vznikly dvě velké zátoky, které obléhají celé město. Elfové jsou tu hodní, ale je lepší se s nimi moc nepustit do křížku (navíc jsou to prý velcí pařmeni:)). Když se staví dům, je třeba se nejdřív dohodnout s elfy, na zahradě je lepší mít pro ně malý domeček a dokonce při stavbě tunelů se tu myslí na elfy:)
Taková tradice duchařských příběhů se promítla i do filmové tvorby. Trošku mě vyděsilo, když jsem zjistila, že se přímo v našem hotelu natáčel film právě o duchách/duších (odkaz na film přidám později, až ho najdu;) ). Sám majitel hotelu hýří strašidelnými historkami, které se tu prý odehrály. Kromě ducha bývalého majitele tu  přebývá duch dívky, která se oběsila v místní tělocvičně (která je bohužel hned vedle naší budovy). Tahle historka nabobtnala ještě víc, když se ve zmíněné tělocvičně zamkla na záchodě jedna naše spolužačka (ze Slovenska). Nemohla se dostat z kabinky, tak museli zavolat někoho, kdo jí pomohl dveře otevřít a kdo zjistil, že zámek je samozřejmě naprosto v pořádku. :)
Dnes nás pan majitel obohacoval dalšími historkami, když najednou něco silně bouchlo do rolety (seděli jsme v jídelně, která má takové to "vydávací okénko", které je celou dobu zavřené širokou roletou), což dodalo atmosféře ještě lepší nádech :)
Za chvíli bude půlnoc a sedíme v hlavní budově s několika dalšími, dopisujeme úkoly a já zrovna děsím svou spolužačku Irene (z Madridu) duchařskými historkami. Tak jsme se domluvily, že do pokojů (které máme ve vedlejší budově), půjdeme rozhodně společně:)